NĚCO MÁLO Z HISTORIE SLČR

 

Svaz letců ČR, původně "Kroužek čs. pilotů", později

"Svaz čs. pilotů" a od roku 1929 "Svaz letců RČS" je společenská organizace

mužů a žen, vědomých si určitého rizika a jisté výjimečnosti svého povolání.

Tuto společenskou výjimečnost letců jako nositelů mnoha vysokých profesionálních a mravních hodnot může do jisté míry potvrdit i to, že jejich stavovská organizace byla

v dobách vlády totalitních režimů minulých let třikrát zlovolně zrušena

a uvržena v zapomenutí, a skutečnost, že jako v případě bájného

staroegyptského ptáka fénixe, z jehož popela vzešel vždy fénix nový, 

byl i Svaz letců po každém svém zániku znovu obnoven.

 

                     Vznik a počátek činnosti SLČR lze datovat do roku 1918, kdy po vzniku ČSR se začala budovat armáda Československé republiky a v jejím rámci vznikly

také první útvary vojenského letectva. Týden po 28. říjnu 1918 tehdy vzniklý Letecký sbor měl k dispozici pouze jedno letadlo Brandenburg, přelétnutý z Vídně. Za této situace

vznikla tzv. "AKCE CHEB", která spočívala v tom, že na letišti poblíž tohoto města se nacházel větší počet provozuschopných letadel. Protože "Chebští" se

nepovažovali za součást nového státu, bylo potřeba připravit akci, spočívající v jednodenním nájezdu asi 150 členné skupiny na toto dobře vybavené letiště, vzdálené zhruba 170 km od Prahy a jeho udržení pod kontrolou po dobu, potřebnou k přípravě letuschopných letounů ke vzletu a jejich okamžitému přelétnutí do českého vnitrozemí.

                   Akce byla zahájena v neděli 10. listopadu 1918 dopoledne a zúčastnilo se ji 20 pilotů. Akce se v poslední fázi komplikovala menším

odporem místních ozbrojených milic a německého obyvatelstva a v úplném závěru snahou německých pilotů s letouny odletět. Vše se však podařilo zvládnout bez použítá zbraní, i když přímo na letišti se střílelo z kulometů ve snaze zabránit německým pilotům nastoupit do letadel a odletět. 

 

 

 

BRANDENBURG

 

                    Letci a mechanici usilovně pracovali na opravách letounů a na přípravě k jejich přeletu. Šikovatel ANTOŠ měl zalétávat opravená

letadla. Žel, po zkoušce motoru letounu typu Brandenburg 369 C-1 odstartoval spolu s četřem FRANCLEM na zkušební let a naplněn radostí z letu

nad osvobozenou vlastí zapomněl na nutnou opatrnost a v příliš ostré zatáčce ztratil rychlost a zřítil se na zem. V nemocnici Václav ANTOŠ zemřel.

Četař FRANCL se po těžkém zranění uzdravil.

 

                  Tragický skon pilota Václava ANTOŠE a těžké zranění četaře FRANCLA vedlo k tomu, že na schůzce pilotů, kteří se zúčastnili

"Akce Cheb"  14.11. byla projednávána otázka další existence letců a jejich rodin v případě havárií, končících úrazem nebo smrtí. Výsledkém

tohoto jednání bylo vytvoření  zájmového sdružení, vzájemně podpůrný spolek, kterému dali název "Kroužek čs. pilotů" .  A tento "Kroužek...".

je vlastně prvopočátkem činnosti Svazu letců.

                     Počátkem roku 1919 "Kroužek čs. pilotů" uspořádal 1. řádnou valnou hromadu, na které došlo ke změně názvu na "Svaz čs. pilotů"

s předsedou setníkem Rudolfem HOLEKOU. K historickým stupňům "Svazu čs. pilotů"  nesporně také patří rok 1922, kdy byla navázána spolupráce

s Aeroklubem RČS. Tehdy již prosperující Svaz  se stal členem Čs. aeroklubu.

                      V roce 1929 byla činnost čs. letectva a členů Svazu na svém vrcholu a na valné hromadě dne 15. července 1929 došlo k podstatné změně názvu na 

"SVAZ LETCŮ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ  -  SLRČS"

 

                        Tímto dnem se změnila také struktura Svazu. Jeho členy mohli být nejen piloti, ale i ostatní letecký personál čs. státní příslušnosti.

Svaz sdružoval letce vojenské v činné službě i v záloze, dále pak letce civilní - tovární, dopravní a sportovní.

                        Nástup německé okupace v březnu 1939 znamenal konec čs. letectva, čs. státních Aerolinií a čs letecké společnosti. Svaz letců ale existoval až do konce roku 1940. Na základě příkazu nacistických úřadů byl Svaz spojen v roce 1941 se stále ještě existujícím Českým aeroklubem

(bez tehdy už odtrženého "Slovenského štátu") takže zanikl. Posléze ještě v témže roce zanikl i Čs. aeroklub.

                        Od začátku okupaci a i v tomto, pro Svaz složitém období, organizoval Svaz útěky čs. letců do zahraničí  a to s velkým úspěchem.

V průměru zorganizoval a zajistil odchod 20 - 30 lidí týdně. Díky této aktivitě Svazu a pilotů, kteří opustili tehdejší Protektorát Čech a Moravy se

řada z nich zúčastníla nejprve letecké bitvy ve Francii ( k 1. lednu 1940 mělo čs. letectvo ve Franc 584 můžů) a po kapitulaci Francie a přesunu do

Velké Británie bojovalo v RAF 1287 důstojníků a příslušníků mužstva. 546 čs letců položilo své životy za zničení fašizmu a osvobození od jeho útlaku.

                     Během měsíce října 1945, po prvním společenském setkání letců po válce, které se konalo 19. září 1945 v sále pražské Lucerny,

došlo k obnovení "Svazu letců RČS" ve smyslu stanov z roku 1937. Přišel však únor 1948, tzv. "únorové vítězství pracujícího lidu", kdy pod vedením Komunistické strany Československa vznikl ve Svazu tzv. "akční výbor" a jeho prvním opatřením byl zákaz létání, aby piloti nemohli převážet za

hranice nepřátele socializmu - úspěšné podnikaele a další "nepřátele" lidu. Zákaz trval až do června t.r., kdy byl uvolněn u některých aeroklubů,

u kterých byly potřebné záruky a nebylo nebezpečí, že se budou na zmíněné protisocialistické činnosti podílet. Znamenalo to, že mnoha pilotům

a členům SL byl zakázán přístup na letiště. Vlády se tehdy ujali noví prokádrovaní činitelé, pozdější "Stalnovi a Gottwaldovi sokoli".

Svaz letců však oficiálně zrušen nebyl.

                        Stejně jako při nástupu fašistické okupace, tak i v této situaci byl Svaz sloučen s Aeroklubem RČS, čímž zanikl. Nebylo to však jen zrušení Svazu, ale mnoho jeho členů bylo v letech 1948 - 1953 persekuováno. 

 

V tomto období bylo pro údajné, převážně vymyšlené politické delikty odsouzeno přes 100 000 lidí,

mezi kterými bylo i mnoho čs. letců a členů Svazu letců ČR.

 Odsouzeno komunistickou justicí k trestům odnětí svobody na víc jak 10 let

bylo 40 000 osob, k trestu smrti 232 osob, z nichž bylo popraveno 178.

Uvěznění členové Svazu, věznění v neuvěřitelných krutých podmínkách tehdejších věznic a "lágrů", 

se vraceli s těžce podlomeným zdravím a zlomenou psychikou, neboť byli  vězněni v mnoha případech

s bývalými fašistickými esesáky, gestapáky a konfidenty.

Byla to velice smutná skutečnost, že lidé, kteří se jako jedni z mála zúčastnili odboje proti fašismu,

nakonec skončili v jednom vězení s nimi a uvěznili je ti, kteří se 

"vyhřívali" na slunci přízně fašistických okupantů.

 

 

                            V roce 1968 při tzv., "Pražském jaru", svitla naděje na lepší časy a proto byl připraven sjezd, který se

měl uskutečnit 14. a 15. září 1968, jehož hlavním cílem bylo obnovení Svazu letců. Násilná okupace Československa

armádami Varšavské smlouvy v čele se SSSR však tuto snahu zhatila hned v prvopočátku. Není 

bez zajímavosti připomenout, že i v tomto případě byla řada organizátorů přípravy sjezdu během následující

" n o r m a l i z a c e " postižena a to v řadě případů propuštěním z armády. Čs. letci pak museli čekat dalších

dlouhých 22 let na svoji novou příležitost, aby mohli na půdě své svobodné vlasti rozvíjet leteckou

a společenskou činnost dle svých představ a na základě čs. tradic.

 

A tak přišel 31. březen 1990

V tento den se v pražském Paláci kultury uskutečnil obnovovací sjezd "Svazu letců ČSFR".

Pod tímto názvem působil Svaz až do 1.ledna 1993, kdy došlo k rozdělení ČSFR na samostatné státy

Česká a Slovenská republika.

Ruku v ruce s tím vznikly dva samostané svazy:

SVAZ LETCŮ České republiky

ZVÄZ LETCOV Slovenské republiky

K tomuto rozdělení došlo dne 1. dubna 1993.